Spolubydlící – recenze knihy

Název Knihy: Spolubydlící

Jméno autora: Christina Lauren

Počet stran: 352

Nakladatelství: Jota

Mé hodnocení: 3/5 ***

Tak ok… zrovna jsem dočetla další knihu ze sekce „červená knihovna“, a to konkrétně titul Spolubydlící od autorek Christina Laurenová – ano, opravu autorek. Také až nyní jsem totiž zjistila, že se jedná o dvě autorky – nejlepší kamarádky, které tvoří a vydávají knihy pod tímto pseudonymem.

Knihu jsem sice přečetla během pár dní, ale víte, kde je problém? Upřímně se teď, po těch cca pěti minutách po dočtení nemohu rozhodnout, zda se mi kniha líbila, nebo ne. Asi takhle – velmi se mi líbilo prostředí, do kterého je děj zasazen. Ono upřímně, ono aby se milovnici divadla nelíbilo divadelní prostředí že… atmosféra New Yorku, divadel, a celkově „uměleckého“ života je pro mě vždy velkým lákadlem.

Poměrně sympaticky na mě působily i postavy, ať už postavy hlavní, nebo vedlejší – ne že bych se s nimi úplně sžila, to ne, ale nic hrozného a extra nelíbivého to také nebylo. Poměrně větší sympatie jsem chovala k hlavní hrdince Holland, a to zřejmě z toho důvodu, že jsem se v ní tak trochu viděla. Tedy aspoň co se týká těch jejích problémů se smyslem života a s hledáním svého já.

.

Co mi ale dělalo na knize poměrně velký problém, tak to bylo vyprávěčské tempo. Osobně mám sice ráda dlouhé příběhy, ale tato kniha byla i na mě až příliš. Ne kvůli své tloušťce, ale kniha se hrozně vlekla, děj poměrně váznul a celkové směřování příběhu bylo zaprvé velmi snadno předvídatelné, a zadruhé poměrně nudné. Na druhou stranu oceňuji práci autorek, a to že ztvárnily úplně „obyčejný“ život dvou představitelů bez nějakých příkras, ale jednoduše řečeno: bylo to moc dlouhé. Věřím, že některé pasáže byly až opravdu zbytečné, takže příběh by se dal urychlit, eventuálně nějak zkomplikovat.

Co se týká stylizace psaní, občas jsem se ztrácela v myšlenkových pochodech, ale to bylo spíše zapříčiněno i tím, že mě děj nevtáhl úplně do sebe, a já čtení v nudných pasážích trochu odflákávala – pardon 🙂

Nicméně jazyk knihy je v pořádku, kniha je smysluplně členěna a nemám ji tedy jinak co vytknout. Celkově tedy hodnotím knihu spíše kladně, cca tři hvězdičky z pěti – ale upřímně, po druhé už bych ji asi nečetla. Od autorek jsem již pár knih četla a mohu říci, že ty byly rozhodně čtivější, nebo spíše zajímavější, než tato.

Ale od čtení vás rozhodně nechci odrazovat – každý si má udělat svůj vlastní názor, takže se tím mým nenechte úplně tak ovlivnit a rychle se do knihy začtěte sami.

Tak… a já jdu číst další knihu 🙂 Mějte se krásně 😉

 

Oficiální anotace:

Když svatbou vztah nekončí, ale teprve začíná…

Holland Bakkerová má byteček na Manhattanu, nenáročnou asistentskou práci v divadle a touhu stát se spisovatelkou. Už šest měsíců ale nenapsala ani řádku. Místo toho den co den postává ve stanici metra na Padesáté ulici a dychtivě poslouchá, když hraje On. Calvin, chlap s těma nejuhrančivějšíma zelenýma očima, neodolatelným irským přízvukem a ďábelskými prsty na strunách kytary. Právě takového sólistu by nutně potřebovali v divadle, které vede Hollandin strýc. Jenže to má drobný háček: Calvin je ve Státech už pár let nelegálně. Nenašla by se nějaká cesta, jak pro něj získat povolení k pobytu? Co třeba fingovaný sňatek?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *