Historie snadno a rychle – Salhausenové – jaký vliv měli na vývoj města Benešov nad Ploučnicí?

Seminární práce na téma Salhausenové v Čechách, aneb jaký vliv měli Salhausenové na vývoj města Benešov nad Ploučnicí? má za cíl provést nás historií malého severního městěčka Benešova nad Ploučnicí přibližně v letech 1515 – 1612, kdy zde sídlil staroněmecký rytířský rod Salhausenů, kteří do Čech přicházejí právě v roce 1515, a již v tomto roce skupují statky na Děčínsku.

Jak je zajisté z tématu práce zřejmé, v práci budeme řešit především otázky, jak rod Salhausenů ovlivnil vývoj tohoto města, a zda tedy vůbec nějaký vliv na vývoj města měli. K výběru tématu práce mě přivedl fakt, že historie města Benešova mi osobně přijde velmi opomíjená a pokusím se v práci čtenáře přesvědčit o opaku, jelikož se domnívám, že historie města v období 16. a začátku 17. století je velmi zajímavá a hlavně má viditelné pozůstatky i v dnešních dnech. V práci využiji především metodu komparace literatury a následnou analýzu a zpětnou syntézu přes interpretaci pramenů. Pro sepsání práce mi posloužila odborná literatura, která se vztahuje především k historii zkoumaného rodu či města.

Literatura

Jako první mohu uvést dvě monografie od autora p. Heniga – Salhausenové ze Salhausenu, Salhausenové v Čechách 1515-1675[1], kde autor velmi detailně popisuje ucelenou historii rodu Salhausenů. Tato literatura mi výborně posloužila jako ucelený přehled o zkoumaném rodu, kde jsem dohledala i všechny spojitosti s městem Benešov nad Ploučnicí. Druhým zdrojem byla kniha od stejného autora, tentokrát pojednávající o historii města – Benešov nad Ploučnicí[2]. V této knize jsem čerpala informace týkající se historie města od jeho založení, přes jeho největší rozkvět, až do dnešních časů. Obě dvě autorovy knihy jsou velmi detailně zpracované a pro toto téma proto velmi žádané.  Jako poslední monografii jsem využila práci pí. Šamánkové – Architektura České renesance[3]. Tato autorka je uznávaným odborníkem na téma Saské renesance, a jelikož historie města je s touto architekturou úzce spjata, našla jsem i zde potřebné informace k ucelení mé práce.

Poslední, avšak ne méně důležitou částí je článek z časopisu Monumentorum custos – Kulturní transfer v česko-saském pohraničí v pozdním středověku a raném novověku. Aktuální význam tzv. saské renesance[4] od pí. Hruhé a pí. Ottové, který mi poskytl značné informace týkající se otázky Saské renesance na Severu Čech. První část práce nás zavede přes rychlé vymezení pojmů Benešov nad Ploučnicí a rodu Salhausenů, přes část druhou a třetí, kde si již detailně zdůvodníme příchod, a posléze odchod rodu z města. Poslední část práce nám dává nahlédnout tomu, v jaké formě se dochoval odkaz Salhausenu ve městě Benešov nad Ploučnicí.

1.1.        Salhausenové ze Salhausenu

1.2.        Benešov nad Ploučnicí

2.1.        První stavební aktivity

2.2.        Ucelený komplex ve středu města

Závěr

Seznam použité literatury

 

Salhausenové ze Salhausenu

Rod Salhausenů, či von Saalhausen, Salhawssen, Solhuazu nebo Zolhauzu pochází ze staroněmecké rytířské rodiny, o které jsou dochovány zprávy z druhé poloviny 13. století. Z počátku sídlili v Saalhausenu nad Sálou poblíž Dessavy. V Čechách se poprvé objevuje již kolem roku 1454 na krátký čas jeden člen tohoto rodu, Mikeš ze Salhausenu, který byl ve službách Jindřicha z Dubé.[5] Pro naši seminární práci se však zaměříme na členy rodu Salhasenů, kteří přichází do Čech až v 16. století, a to konkrétně na Jana, Bedřicha a Volfa, bratry rodu Salhausenu.

Benešov nad Ploučnicí

Historické prameny nám o době založení města neposkytují žádné konkrétní zprávy. Z těchto důvodů je pro nás velmi důležitá informace v listině římského krále Rudolfa Habsburského ze dne 23. srpna 1283, kde je uváděno poprvé u hradu Ostrý nejmenované město – „castrum Scharfenstein et civitatem cum omnibus aliis attinentiis“. Hrad Šarfenštejn a město k němu patřící – Šarfenštejn a město se všemi jinými náležitostmi.[6] Ač vznik města byl sám o sobě zajisté velmi zajímavý, největší rozkvět však město zaznamenalo až příchodem staroněmeckého rytířského rodu Salhausenů.

Během jejich vlastnictví se Benešov dočkal velkého vzrůstu, a to hlavně z hlediska stavebních aktivit. Nutno ještě dodat, že stavební aktivita v Benešově je velmi zajímavou i z hlediska stavebního stylu, a to tzv. Saské renesance (přerod pozdní gotiky a rané renesance). Fáze „přechodu“ dvou velkých slohů je pro české dějiny umění dosti temným obdobím, v jehož rámci se umělecká díla klasifikují jen pomocí velmi relativních kritérií. Druhá třetina 16. století je dosud vnímána jen jako doznívání a rozmělňování pozdně gotického kánonu, čekajícího na smrtelný zásah renesančního pojetí.[7] Do budoucna je proto velmi potřebné poodhalit dosud málo zkoumanou problematiku počátku 16. století[8] s čímž souvisí i potřeba redefinice termínu „saská renesance“[9], která se v nezměněné formě používá již od doby vydání monografie pí. Šamánkové roku 1961 – Architektura české renesance.

Příchod rodu Salhausenů do Benešova

Že se české země otevřely vlivům severské renesance, bylo výsledkem poměrně dlouhého vývoje. Ještě dávno před Bílou Horou, dokonce již od 2. poloviny 15. století, stěhovali se do Čech znovu němečtí kolonisté; někteří se jen vraceli do míst, která opustili na počátku husitské revoluce, jiní přicházeli, aby si tu založili novou existenci.[10]

Páni ze Salhausenu kolonizovali Děčínsko a Benešovsko, které roku 1516 prodal Mikuláš Trčka z Lípy pro „špatné cesty a německý jazyk“. [11]

Jako první přichází do Čech Jan starší ze Salhausenu, který zde získává dne 4. června 1515 inkolát, tedy byl přijat mezi českou šlechtu. Dle zápisu v zemských deskách k roku 1515 je zapsán Jan ze Salhausenu jako jediný kupec celého Děčínského panství, ale z následného vývoje vyplývá, že jej vlastně koupil nejen pro sebe, ale i pro své bratry Bedřicha staršího a Volfa, kteří v krátké době za ním přicházejí do Čech. V následujících letech, z důvodů nám blíže neznámých, snad z osobních neshod při společném řízení panství, se bratři dohodli na rozdělení dosud společného majetku[12], přičemž panství v Benešově nad Ploučnicí, společně s hradem Ostrý, Českou kamenicí, Žandovem a Markvarticemi získává Bedřich starší.

První stavební aktivity

Krátce po té, co Bedřich starší převzal poměrně rozsáhlé území východně od Děčína až po Chřibskou a na severu až ke státní hranici se Saskem, vzniká v Benešově centrum tohoto nového panství a ve městě propuká rozsáhlá stavební činnost. Bedřichovým záměrem bylo vybudování honosného reprezentačního rodového sídla pro sebe a budoucí potomky rodu. Doba jeho vlády byla začátkem největšího rozkvětu města, které již v následujících staletích nikdy nedosáhlo takového vrcholu. [13]

Již v roce 1522 začal stavět v severozápadní části města při hradbách, jak uvádí starší literatura, v místech staršího panského domu Vartenberků, nové sídlo, tzv. Horní zámek.[14] Nicméně zůstává pravdou, že tento předpoklad je spíše milný. V nynější době je totiž znám již stavebně historický průzkum, který uvádí, že zámek jako celek je samostatným organickým útvarem, ve kterém nebyly použity zbytky staršího objektu a je tak z hlediska výtvarného jednotný. [15] Co víme ale naprosto jistě je fakt, že budova Horní zámku byla dostavěna v roce 1524, tzv. pouze za dva roky.

Postupem let vybudoval Bedřich starší dobře prosperující panství. Když se jeho finanční zajištění stávalo stabilní, rozhodl se v roce 1540, kromě nových úprav na Horního zámku, i pro stavbu další zámecké budovy, dnešní tzv. Dolní zámek, který byl určen pro jeho potomky. Nová zámecká budova byla umístěna na západní straně města nedaleko od Horního zámku, a za oběť jí padly čtyři koupené měšťanské domy a městský špitál, který byl poté přemístěn před Děčínskou bránu. [16] Dolní zámek, ač jako rozsáhlejší stavba, byl vystaven poměrně v rychlém čase, a to během čtyř let. Obě dvě zámecké budovy, Horní i Dolní zámek, náleží v dnešní době za skvost města Benešova nad Ploučnicí.

Ucelený komplex ve středu města

Stavbou Horního, a poté Dolního zámku stavební aktivita rodu Salhausenů ale nekončí. My si zde můžeme zmínit několik dalších budov, které v rámci zámeckého komplexu nechala rodina Salhausenů vystavět.

Jak se zámecký areál během let postupně rozrůstal, tak potřeboval bezpodmínečně i nějaké zázemí. Proto zároveň se stavbou Dolního zámku bylo ještě přikročeno k výstavbě budovy, která měla sloužit jako hospodářské zázemí zámku.[17] Této budově se pro její využití až do dnešních dnů říká Hospodářská budova.

Kvůli neustále stavební aktivitě se Bedřich starší ze Salhausenu velmi snadno dostával do finančních potíží, které však záhy vždy zdárně vyřešil, a díky tomu mohla stavební aktivita pokračovat dále.

Zámecký areál byl ještě rozšířen na severní straně při městských hradbách o další dvě budovy. V letech 1550 – 1552 zde nechal vystavět vedle Hospodářské budovy, při její východní straně na gotických základech menší přízemní jednopatrový obdélný renesanční šlechtický dům[18], tzv. Starschedelský dům (dnes spíše používaný název Ballamský dům). Zároveň se stavbou  této zámecké budovy začal stavět v jejím sousedství další budovu, tzv. Konojedský zámeček.[19] Jednalo se tedy o další podsklepenou budovu, která pomyslně uzavírala komplex zámeckých budov.

Poslední zámecká budova, která náleží k zámeckému komplexu, byla vystavena až v roce 1578. Tato budova byla vystavěna na úrovni Dolního zámku na jeho nádvoří, a jako jediná nebyla vystavěna na popud Bedřicha staršího, ale až díky jeho synovi – Janovi mladšímu. Zámek byl pojmenován po Janovi synu – Volfův palác.

 

Poslední stavební aktivitou, která nám je od rodu Salhausenu v Benešově nad Ploučnicí známa, je přestavba farního kostela Narození Panny Marie. Stavba tohoto kostela byla zahájena v roce 1483[20]. Jelikož se ale jednalo o dobu, kdy tu Salhausenové ještě nežili, není pro nás tento letopočet důležitý. Důležitým rokem se pro nás stává až rok 1515, kdy bratři Volf, Jan a Bedřich zakoupili benešovské panství. V tomto roce nebyl kostel ještě zdaleka dostavěn a proto pro ně, jako pro silně věřící, bylo prioritou dokončit jeho výstavbu. V roce 1517 se začalo se stavbou hlavního trojlodí, které bylo ještě stavěno v pozdně gotickém stylu, ale stavba byla v roce 1520 pozastavena a kostel byl pouze zastřešen. Teprve o několik let později bylo pokračováno s jeho dostavbou. [21]

Teprve až v roce 1552 Bedřich starší podle dochovaných pramenů opět zahájil dostavbu kostela… ale až v roce 1557, po dlouhých 74 letech od položení základního kamene v roce 1483, byla stavba kompletně ukončena v podobě, která se v podstatě zachovala neporušena až do dnešní doby.[22]

Odchod rodu Salhausenů z Benešova

Bedřich ze Salhausenu se zapsal do historie města Benešova jako výrazná osobnost. Jeho zásluhou došlo k rozvoji řemesel a následně i k hospodářskému rozvoji města Benešova a celého benešovského panství. Jeho stavební aktivita přinesla městu mnoho skvostných staveb, které se zachovaly do současnosti. Od té doby již nikdy město nedosáhlo takového stavebního rozkvětu.[23]

Bedřich ze Salhausenu zemřel 21. dubna 1562 ve věku 73 let a byl pohřben v Benešově ve farním kostele Narození Panny Marie. Ještě téhož roku, krátce po jeho smrti, dochází k rozdělené dosud celistvého a dobře prosperujícího benešovského panství na dvě samostatná panství. Rozdělením města a zámeckého areálu na dvě části vzniká do budoucnosti složitá majetkoprávní situace. Takto vzniklý stav byl pro další vývoj města jako celku značně složitý, neboť každý další nový majitel měl jiné představy o jeho rozvoji a prosperitě. Následně vznikly rozdělením také četné správní těžkosti, které se týkaly privilegií, poplatků aj. Toto uspořádání zůstalo bez podstatných změn i v dalších staletích až do konce patrimoniálního období, tedy až do konce roku 1850. [24]  Již v roce 1612 odchází z města Benešova poslední potomek z rodu Salhausenu – Antonín ze Salhausenu, který zadlužil majetek natolik, že propadl za úplatu dluhů.

Včera a dnes

Ač byly zámky později ve vlastnictví různých rodů, nebyly nikdy využívány jako sídla rodová. Stavební styl tedy nebyl po staletí nijak pozměněn. Zásadní změny se odehrály až ve 20. století. Dolní zámek v roce 1969 vyhořel a celá budova byla nenávratně poškozena. Po opravách, které trvaly čtyři roky, se podařilo obnovit zámeckou budovu ve stylu saské renesance, která až do dnešních časů připomíná šlechtické sídlo z dob  raného novověku. Horní zámek od roku 1926 – 1991 náležel městu Benešovu nad Ploučnicí, ale jeho stav v devadesátých letech byl katastrofální kvůli neodborným zásahům. Nicméně od roku 1991 náleží již celý benešovský zámecký komplex Národnímu památkovému ústavu, který ho úspěšně spravuje a navrací mu podobu jeho největšího rozkvětu.

Závěr

Ze seminární práce vyplývá fakt, že město Benešov nad Ploučnicí získalo nynější podobu pouze díky staroněmeckému rodu Salhausenů, kteří město přivedli k maximálnímu rozkvětu, a z této jejich aktivity město profituje až do dnešního času. Jak bylo patrné, největší zásluhu si zajisté zasloužil Bedřich starší ze Salhausenu, který nechal vybudovat, či dostavět celkem šest budov náležící k dnešnímu zámeckému areálu ve městě Benešov. Jeho syn, Jan mladší ze Salhausenu, nechal k tomuto rozsáhlému areálu v roce 1578 dostavět již zmiňovaný Volfův palác, ale aktivitě svého otce se již nevyrovnal.

Tento přehled nám tedy i komplexně odpovídá na hlavní otázku práce, a to Jaký vliv měli Salhausenové na vývoj města Benešova nad Ploučnicí? Ač město samotné nezaložili, zajisté dosti napomohli k tomu, aby získalo určitou perspektivu. Přeci jen dodali městu určitý střed a pevné zázemí, od kterého se po dlouhou dobu vyvíjen celý chod města. Velká zásluha rodu právem patří i za dokončení farního kostela Narození Panny Marie, který po skoro jedno celé století čekal na své dokončení.

Závěrem snad už jen tedy nutno dodat, že dle mého názoru to byl právě rod Salhausenů, díky kterému toto město z velké části vzešlo, ale hlavní díky kterému město stále existuje v podobě, ve které je, a může se tak zásluhou pyšnit ojedinělým zámeckým komplexem čítající sedm zámeckých budov s přilehlým farním kostelem, a to vše ještě s poukázáním na výjimečný stavební styl Saské renesance, který v podobném měřítku není nikde jinde k vidění, než právě zde, ve městě Benešově nad Ploučnicí.


Seznam použité literatury

Zdeněk HENIG, Benešov nad Ploučnicí, Benešov nad Ploučnicí 2013.

Zdeněk HENIG, Salhausenové ze Salhausenu, Salhausenové v Čechách 1515-1675, Benešov nad Ploučnicí 2016.

Michaela HRUBÁ — Michaela OTTOVÁ, Kulturní transfer v česko-saském pohraničí v podzimu středověku a raném novověku. Aktuální význam tzv. saské renesance, Časopis Monumentorum custos, 2011, s. 5-110.

Eva ŠAMÁNKOVÁ, Architektura České renesance, Praha 1961.


Citace

  • [1] Zdeněk HENIG, Salhausenové ze Salhausenu, Salhausenové v Čechách 1515-1675, Benešov nad Ploučnicí 2016.
  • [2] Zdeněk HENIG, Benešov nad Ploučnicí, Benešov nad Ploučnicí 2013.
  • [3] Eva ŠAMÁNKOVÁ, Architektura České renesance, Praha 1961.
  • [4] Michaela HRUBÁ — Michaela OTTOVÁ, Kulturní transfer v česko-saském pohraničí v podzimu středověku a raném novověku. Aktuální význam tzv. saské renesance, Časopis Monumentorum custos, 2011, s. 5-11.
  • [5] Z. HENIG, Salhausenové, s. 7.
  • [6] Z. HENIG, Benešov nad Ploučnicí, s. 26.
  • [7] M. HRUBÁ — M. OTTOVÁ, Kulturní transfer, s. 9-10.
  • [8] Tamtéž, s. 10.
  • [9] Tamtéž, s. 10.
  • [10] E. ŠAMÁNKOVÁ, Architekrura, s. 80.
  • [11] Tamtéž, s. 80.
  • [12] Z. HENIG, Salhausenové, s. 11-15.
  • [13] Tamtéž, s. 79-80.
  • [14] Tamtéž, s. 80.
  • [15] Tamtéž, s. 80.
  • [16] Tamtéž, s. 95.
  • [17] Z. HENIG, Benešov nad Ploučnicí, s. 50.
  • [18] Z. HENIG, Salhausenové, s. 98-99.
  • [19] Z. HENIG, Benešov nad Ploučnicí, s. 51.
  • [20] Z. HENIG, Salhausenové, s. 15.
  • [21] Tamtéž, s. 15.
  • [22] Tamtéž, s. 102.
  • [23] Z. HENIG, Benešov nad Ploučnicí, s. 51.
  • [24] Tamtéž, s. 52 – 53.

  • Upozorňuji, že tato seminární práce byla již použita ke studiu na VŠ. Její kopírování je proto bez řádné citace autorky zakázané.
  • Mnoho doporučené literatury ke studiu Historie naleznete ZDE.
  • Další články z oboru Historie budou zveřejňovány na blogu v záložce Ze života / Historie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *